Parní lokomotiva řady 423.0 patřila k nejrozšířenějším typům na tratích ČD. Byla určena pro osobní i nákladní dopravu na vedlejších tratích převážně horského charakteru a s méně únosným kolejovým svrškem. Vývoj započal v roce 1922 a od té doby prošla řadou úprav, změn a rekonstrukcí, až ke konečnému provedení, k řadě 433.0 dodané v roce 1948.

Lokomotiva je konstruována jako tendrovka se symetrickým uspořádáním dvojkolí 1-D-1 s nápravovým tlakem nepřesahujícím 13 t. Toto uspořádání umožňuje průjezd malým obloukem o poloměru 100 m. U prvních 170 lokomotiv je první a šesté dvojkolí zkonstruováno na Adamsově principu (bez vratného zařízení s oboustranným vychýlením 58mm). Čtvrté dvojkolí je hnací s nákolky utočenými o 13mm. Druhé dvojkolí má oboustranný posuv 21mm. U dalších lokomotiv je třetí a čtvrté dvojkolí uloženo pevně v rámu, zatímco druhé a páté dvojkolí, společně s běžnými (tj. prvním a šestým) jsou uspořádána v podvozku Kraus-Helmholz. Rám podvozku, otočný kolem středního čepu, je bočně odpružený listovými pružinami, a u lokomotiv ř. 433.0 ještě spirálovou pružinou u nápravy běžného dvojkolí. Rejdovnost běhounu je oboustranně 99mm.

Ložiska spřažených dvojkolí jsou kluzná s bronzovými pánvemi, vylitými kompozicí nebo termitem. Běžná dvoukolí jsou opatřena kluznými ložisky.

Protizávaží hnacích dvojkolí jsou u ř. 433.0 kvůli zvýšené maximální rychlosti vyplněna olovem.

Nosné pružnice spřažených dvojkolí jsou uloženy pod ložisky, běžných dvojkolí nad nimi. Pružiny prvního a druhého spřaženého dvojkolí jsou spojeny podélnými vahadly, pružnice běžných dvojkolí jsou spojena příčnými vahadly. Od sto sedmdesáté první lokomotivy jsou v pérování vytvořeny tři skupiny: První, kde jsou pružnice předního běhounu spojeny vahadlem s pružnicemi prvního spřaženého dvojkolí. Druhá, kde je vahadlo mezi druhým spřaženým a hnacím dvojkolím. A konečně třetí skupina, kde je třetí spřažené dvojkolí spojeno vahadlem se zadním běhounem.

Rám lokomotivy tvoří postranice o síle 25 mm spojené příčnými výztuhami. Oba konce rámu jsou prodlouženy přinýtovanými nástavci zúženými pro potřebné vychýlení běhounu. Nýtované výztuhy byly později nahrazeny odlitými a svařovanými.

Spřažená dvojkolí jsou brzděna vzduchotlakovou a ruční brzdou. Dvoustupňový kompresor je umístěn na levé straně dýmnice před parním válcem. První lokomotivy ř. 423.0 měly brdu sací.

Parní stroj je dvojčitý s litinovými válci oprůměru 480 mm a zdvihu 570 mm. Píst je veden pístnicí v předním víku s Hauberovou ucpávkou a vedením v zadním víku. Zadní víko je opatřeno ucpávkou King. Deset lokomotiv 423 sériových čísel 0202-0211 má píst bez předního vedení.

Ojnice a spojnice jsou provedeny s dělenými pánvemi, od lokomotivy 423.0171 s plovoucími pouzdry. Plovoucí pouzdra způsobovala při údržbě potíže a proto byla při dílenských opravách rekonstruována na pouzdra pevná. Křižák nesla dvě pravítka, později jedno.

Rozvod soustavy Heusinger-Walschaert s vnitřním vstupem páry má pevná pístová šoupátka a ručně ovládaný vyrovnávač tlaků. U poválečných sérií toto zařízení nahrazuje automatické vyrovnávací šoupátko Trofimov, které je pro snadnější demontáž rozděleno do dvou částí. Přestavování rozvodu se děje vřetenem ovládaným ruční klikou. U posledních deseti lokomotiv se přestavuje rozvod servomotorem ,pomocí stlačeného vzduchu, ovládaného řídící pákou na skříňovém kotli.

Kotel, pro maximálmí tlak 13 atp., je ze skříňového kotle s měděným topeništěm a válcového kotle o dvou kroužcích. Kotel je vyztužen zašroubovanými rozpěrkami a stropními šrouby. Nožní rám je lomený a přinýtovaný ke skříňovému kotli. Na válcovém kotli je umístěn parojem s ventilovým regulátorem. U některých lokomotiv je na válcovém kotli i vodočistič systému "Veselý", "Voříšek-Štěpán" nebo, u poválečných strojů, nepatentovaný. Nýtování kotle pak je nahrazeno svařováním, topeniště bylo ocelové, rozpěrky a stropní šrouby byly zavařeny. Nožní rám je přinýtovaný v jedné rovině. Kotlový tlak tak byl zvýšen na 15 atp. Tyto změny se týkaly lokomotiv 423.0161 - 0170.

Prvních 10 lokomotiv bylo na sytou páru, další pak s malotrubným přehřívačem, který byl později nahrazen přehřívačem velkotrubným. Trubky posledního provedení jsou v trubkovnici dýmnice zaválcovány. V topeništi jsou kromě zaválcování opatřeny těsnícím svarem.

Topná dvířka jsou normalizována se sklápěním dovnitř topeniště a přinýtovaným rámem dvířek. U lokomotiv 423.0212 - 0231 a řady 433.0 je topný otvor v dveřnici kotlové skříně a v dveřnici topeniště vylisován. Dvířka jsou pak křídlová, ovládaná ručně nebo vzduchem.

Rošt byl sklopný nejdříve v předním poli, později v poli středním, ovladaný ručním kolečkem z budky. Popelník je na nožním roštu připevněn šrouby a klínovými závlačníky. Vpředu a vzadu jsou vzduchové klapky, dole jsou dvě popř. jedna klapka vyprazdňovací.

Dýmnice má dvířka s centrálním uzávěrem. Původní báňový komín byl nahrazen rovným s korunkou. Od lokomotivy 423.0150 včetně, kdy byla osa kotle položena výše, je komín nízký. U 76 lokomotiv rady 423.0 a většiny lokomotiv 433.0 byla později, v rámci oprav a rekonstrukcí, místo komína dosazena plochá dyšna.

Budka nýtované konstrukce má boční stěny svislé a hladkou střechu. U poválečných typů je budka celosvařovaná se skloněnými stěnami a větráky v nástavku budky. Přední a zadní otočná okna jsou vestavěna šikmo a sledují obrys budky.

Vodojemy jsou umístěny po obou stranách lokomotivy a pod uhlákem. Nýtovaná konstrukce byla časem zaměněna za konstrukci svařovanou. Vodoznaky jsou dva.

Písečník, umístěný na ležatém kotli, byl u prvních lokomotiv spojen pod jedním krytem s parojemem. Později byl rozšířen i na vodočistič systému "Veselý". Poslední provedení řady 423.0 a celá série 433.0 má tři samostatné kryty, kde první kryje vodočistič, druhý parojem a třetí písečník. U těchto lokomotiv jsou pískovány dvojkolí první spřažené a hnací nápravy pro oba směry jízdy.

Počet lokomotiv provozovaných u ČSD: 231